cyklus rozhovorů- díl. 8 s johnym růžičkou

Blíží se jedna z velkých akcív režii Clubu Deportivo a to futsalová liga. Počítám, že se Valník zúčastní a s jakými ambicemi? 

Tak účast ve futsalové  lize je pro nás už dlouhá léta samozřejmostí. Určitě se budeme chtít probojovat do play-off,  z co nejlepší pozice a pokud správně načasujeme formu, tak si přivlastnit jednu z medailí.

Pojďme se na začátek vrátit k akcím Clubu Deportivo, kterých si se zúčastnil

Ty jsi opět neodešel z Dačického12 s prázdnou? Výhra v kategorii kutnohorských kopaček se dala čekat, stejně tak i kategorie Kutnohorska po odřeknutí L. Bucifala, ale superpohár?  Kde se vzala taková forma poté, co dle tvých slov před závodem, nebyla příprava ideální?

Příprava ideální opravdu nebyla. Asi 2 týdny před závodem mě skolila viróza, takže jsem měl čas jen na to, jít se párkrát proběhnout. Ale mou velkou zbraní je silná vůle, která mě nejednou ve výsledkových listinách posunula směrem vzhůru. Letos na D12 jsem získal prakticky vše, co jsem získat mohl, takže veliká spokojenost. Díky absenci L. Bucifala, byla cena pro nejlepšího kutnohoráka mnohem dosažitelnější a tím pádem se mými největšími soupeři v této kategorii stali P. Hylský a V. Švarc, kteří se mnou zároveň soupeřili o nejlepšího fotbalistu na D12. A vítězství v superpoháru? Tak toho si cením opravdu moc. Jednak absolvovat oba závody je docela dřina, navíc to chce trochu sportovní univerzálnosti. A taky proto, že jsem na vítěze welas eXterra triatlonu P.Gondeka ztrácel poměrně dost času. Závod jsem zvládl skvěle hlavně po taktické stránce, kdy jsem využíval zkušených borců a držel se jejich tempa. Když jsem proťal cílovou pásku, už jsem podvědomě věďel, že se časem přiblížím loňskému ročníku, což zároveň bylo jedním z kritérií pro získání superpoháru. Pak pořadatelé předběžně sečetli časy a radost mohla propuknout na plné obrátky.

V červnovém welas eXterra triatláku se ti nepovedlo obhájit loňské prvenství. Jak jsi byl se závodem spokojen.
To jsem ani neočekával, že by se mi povedlo první místo obhájit, ale na umístění do třetího místa jsem tak trochu pomýšlel. S průběhem závodu jsem byl spokojen. Plavání, až ne jedno loknutí, dopadlo vzhledem k mým plaveckým kvalitám vcelku dobře a na nejlepší plavce jsem až zas tolik neztratil. Po usednutí na kolo, jsem bohužel hned v prvním stoupání na úzké polní cestě chytil slabší závodníky a připadal jsem si jak na přeplněném eskalátoru, kde ať děláte, co děláte, prostě nezrychlíte a tak jsem mohl jen smutně přihlížet tomu, jak se mi soupeři vzdalují. Pak mi samozřejmě nezbylo nic jiného, než se do toho opřít ještě víc a zahájit stíhací jízdu, což se mi vcelku dařilo i díky skvělému kolu, které jsem měl na tento závod k dispozici. Na poslední část triatlonu jsem vybíhal jako čtvrtý a hned po prvním stoupání jsem měl na dohled třetího závodníka, což mi dodalo ještě více sil a odhodlání dostat se na bednu. Ale pak jsem udělal obrovskou chybu, kdy v domnění, že je trať totožná s minulým ročníkem, jsem minul odbočku a při vbíhání na proslulou „panelku“ už jsem věděl, že něco není v pořádku, což se mi v zápětí potvrdilo míjením se s protivníky- běžel jsme v protisměru.  Vinu samozřejmě přikládám jen sobě, protože pořadatelé závodu zvládli vše na jedničku a bylo vidět i zlepšení oproti loňskému ročníku.

Pojďme ještě k fotbalu. Odešel jsi v létě ze Sokola Kaňk? Co bylo příčinou takového rozhodnutí?

Ano je to tak. Poslední sezóny byly tak trochu rozporuplné. Vlastně od doby, co přišel do klubu Josef Pavlík, který byl záhy jmenován předsedou oddílu, začala vlna rozporů a nesrovnalostí. Začalo to odchodem hlavního trenéra Mirka Tvarohy. Pak přišla dostavba kabin, kde je pravda taková, že na stavbě se největší měrou podíleli sami hráči a pár přátel kaňkovského fotbalu, kteří o víkendech ve svém volnu, až na pár odborných prací, v podstatě celé kabiny postavili. Jenže veškerou zásluhu hodil na svá bedra někdo jiný. Stejně tak i zatravnění hřiště provedli opět hráči, přičemž téměř vše od A do Z zařídil Milan „Bendžák“ Novotný. Nakonec i tak banální věc, jako je pověšení již koupené nové sítě za bránu (ta stará vypadala jako rozedraná plachta pirátské lodi) musel opět zařídit Milan Novotný za přispění Jaromíra Horkého.

Ale asi hlavním důvodem, proč jsem přemýšlel o odchodu, byla skutečnost, že tým už docela dlouho potřeboval impuls v podobě změny na postu hlavního trenéra. Proti Michalovi Velebnému jako člověku nic nemám, ale pod jeho vedením tým spíše stagnoval, než že by se posouval kupředu. A i přes věčné naléhání na vedení kaňkovského fotbalu v tomto směru udělat nějaká opatření, se stále nic nedělo. To mě přimělo udělat zásadní rozhodnutí z Kaňku podat žádost o přestup, protože prožít další sezónu v tomto duchu, by bylo mlácení prázdné slámy.

Myslím, že stejně tak nebyli spokojeni se situací na Kaňku další moji spoluhráči (Jan Ďoubal a Milan Novotný) a též se rozhodli odejít. Nevím, jestli právě i to, ale každopádně "havarijní" situace přiměla kaňkovské funkcionáře začít něco dělat a na post hlavního trenéra pro novou sezónu nominovala pana Čepka, což je bezesporu kvalitní trenér.

Vzhledem k tomu, že tím splnili moji hlavní podmínku pro setrvání na Kaňku, nabídl jsem svoje služby pro další sezónu. Samozřejmě jsem to probíral s jednotlivými funkcionáři (konkrétně s Ivanou Mrázkovou, vedoucím mužstva panem Horkým a předsedou Sokola Miroslavem Vrabčákem) a u všech jsem se setkal s pozitivní odezvou. A zde se opět ukázala smutná skutečnost o "demokrativním" rozhodování ve vedení Kaňku. Když jsem tedy přišel na úterní schůzi pro finální rozhodnutí výboru, pan Pavlík mi sdělil, že verdikt zní zcela jednoznačně! A to, že pro Kaňk jsem momentálně nepotřebný. A to mě jen utvrdilo v tom, že jakékoliv změny, v které jsem doufal, jsou v momentální chvíli naprosto nemyslitelné. Třeba následující sezóna ukáže, zda jsou nepotřební zkušení hráči se srdcem pro Kaňk nebo někdo jiný.

Na stránkách kankfotbal.com padlo, že jsi chtěl od Kaňku za hraní  peníze. Mohl bys to okomentovat.

Toto nařčení o placení mé osoby za hraní na Kaňku mi přijde naprosto zcestné. Po příchodu nového trenéra Čepka jsem Kaňku nabídl, že zůstanu. Vhledem k tomu, že bylo již účet Kaňku uhrazeno odstupné, tak logicky padnul požadavek na vrácení jeho části, pokud budu za Kaňk dále hrát. Toto, jak jsem již výše zmiňoval, jsem probíral s  funkcionáři Kaňku a nikdo s tím neměl sebemenší problém.

S jakými pocity odcházíš z Kaňku?

Z Kaňku se mi neodchází zrovna lehce. Jak prostředí, tak lidé, se kterými jsem se tam seznámil, to vše mi přirostlo k srdci. Ale tento způsob vedení fotbalu se mi příčí, tudíž nebyla asi jiná volba.

Co říkáš jejich startu do sezony?

Start se Kaňku opravdu nepovedl a už i ti největší optimisté jen kroutí hlavou, co se to děje. Možná až teď si začínají všichni uvědomovat, že asi není problém v konkrétních hráčích.

Co očekáváš od angažmá v Malíně?

V Malíně si chci hlavně zahrát kvalitní fotbal a popřípadě útočit na nejvyšší příčky. Navíc zdejší fungování klubu je naprosto bezproblémové, takže se můžu soustředit pouze na fotbal a oslavy po vítězných utkáních. 

Ty jsi měl v malínském dresu start z říše snů. Ve Zbýšově hned 2 góly, z toho jeden vítězný.

Paradoxně v první půli jsem byl snad nejhorší hráč na hřišti. Pak mě trenér přesunul na kraj zálohy a pak to přišlo. Bohužel jsme nedokázali na výhru z venku navázat a prohráli doma s Malešovem. Jenže ono se pak později ukázalo, že to není úplně lehký soupeř a jeho postavení na chvostu tabulky rozhodně neodpovídalo kvalitě mužstva. Nyní jsme se po těžkém počátečním losu dostali do klidnějších vod a nezbývá než začít dohánět bodové manko, které jsme nabrali.

Co se stalo na Pukma cupu. 15. místo je snad nejhorší v historii Valů, co bylo důvodem? 

 Bohužel je to opravdu nejhorší umístění. To i v prvním ročníku, kde jsme zdaleka neměli tak kvalitní tým, jsme se umístili lépe. Důvod tohoto neúspěchu vidím jednak v tom, že naše "příprava" je rok od roku snad čím dál náročnější a pak nám nezbudou síly na turnaj samotný. A dalším důvodem je tak trošku smůla v tom, že jsme stejně jako vloni ve vyřazovacím kole narazili na velice kvalitní tým FC Naděje. Ale na Pukma cupu jde taky o to vidět se s lidmi, které v průběhu roku nemáte možnost potkat a tady je ideální příležitost probrat všechno, co se za ten rok změnilo a popř. to trošku oslavit.